Naše vláda není pravicová a měla by odstoupit nejen proto

Asi není příliš třeba většině lidí připomínat přístup levice a pravice k fungování ekonomiky a jejich přístupu k sociálnímu státu a k daním. Nicméně rychlá rekapitulace:

Levice nabízí rozsáhlý sociální stát a financování velkého množství sociálních aktivit a to vše chce financovat z vyšších daní. Základní tezí je, že společnost investuje velké prostředky do státu, který je pak na oplátku přerozdělí a poskytuje rozsáhlé portfolio služeb. V obecné rovině tak nemá člověk tak velkou šanci se osobně prosadit, zbohatnout a dále, ale má ze strany státu garantovány základní služby a další.

Oproti tomu pravice má za cíl maximálně osekat sociální stát a ušetřené peníze investovat do snížení daňového zatížení na minimum. Vede to k tomu, že občan může ušetřené prostředky investovat tam, kam chce nebo potřebuje. Občané mají větší možnosti seberealizace a dosáhnutí úspěchu (zvláště materiálního), stát však negarantuje takové množství služeb těm, kterým se to nepodaří.

Výše zmíněné věci asi nejsou pro nikoho nic nového, chtěl jsem je jen zopakovat. Je nutné doplnit, že málokdy platí vyloženě takto obecně, spíše se pravicový a levicový pohled na svět různě prolíná s důrazem na to či ono, podle toho, která strana je aktuálně u moci. A taky že jsem dost zjednodušoval.

Každopádně tenhle úvod jsem nenapsal s cílem hodnotit jednotlivé přístupy, ale hodnotit posttup vlády právě k výše zmíněným aspektům ekonomiky. Naše vláda totiž v kontrastu k oběma zmíněným přístupům našla třetí přístup.

Oba výše zmíněné postupy jsou nastaveny tak, že minimálně na papíře má každý občan potenciál získat takový objem peněz, aby v daném systému vyžil (ať už s větší či menší pomocí státu) a zároveň minimálně na papíře jsou nastaveny tak, aby nezruinovali státní rozpočet.

Naše vláda se však vydala na cestu naprostého kočkopsa. Zvyšuje daňové zatížení (byť v podobě DPH) a na oplátku osekává sociální stát. Vše se to děje ve jménu šetření.

I ten nejvíc pravicový, nejvíc levicový i nejvíc zadlužený stát by v první případě měl vytvářet únosné podmínky pro život občanů. Šetření je na místě, ale musí být prováděno rozumně, postupně a hlavně s citem. Stejně jako není správné vydat se pouze cestou čisté ekonomické stimulace a pumpování do ekonomiky dalších obrovských částek (jak by to udělala naše levice), není správné se ani vydat na cestu neustálého plošného šetření, které bude postrádat jakýkoli cit.

Naše vláda není pravicová, naše vláda je tak trošku hloupá, nevidí si na prsty u nohou a není schopna dělat dlouhodobá rozhodnutí.

Působení naší vlády má však i druhý rozměr. Nečasova vláda opravdu byla zvolena s cílem šetřit a provádět dlouho odkládané reformy. Takže nakolik nemusíme s nutností nebo provedením reforem souhlasit, vláda k nim dostala formální mandát. V jejím programovém prohlášení je přání provést tyto reformy jednoznačně vyjádřeno a je tedy v pořádku, že je provádí.

Potud je to v pořádku. Nicméně v současné době se ukazuje, že předpovědi Kalouska a spol. se ukazují jako liché, což si čím dál více uvědomuje i ona sama a začíná měnit způsoby své práce a to tak, že si občas i přímo protiřečí se svým programovým prohlášením.

Nechci hodnotit naší vládu a její působení, ale chtěl bych jednoznačně říct, že ve zdravém demokratickém státě by vláda v případě, že se její predikce nevyplní, její program nenaplní a je nucena provádět opak toho, co slíbila (byť je to třeba objektivně v pořádku), si jednoznačně měla nechat potvrdit svůj mandát v nových volbách.

Pád vlády by zřejmě znamenal drtivé vítězství levice a hlavně návrat komunistů k moci, což je (i vzhledem k tomu jakých projektů se sám osobně účastním) to poslední, o co bych osobně stál, ale mluvíme o principu fungování demokratické společnosti. Vláda by si měla uvědomit, že byla zvolena s nějakým programem a ten buď dodržet a nebo se nechat zvolit s jiným.